Když Em prošla dveřmi uviděla oslnivý svit. Netušila kde je, proto se rozhlížela po okolí jestli neuvidí něco známého. Nic však nepoznala, proto se rozhodla stát na místě a vyhlížet jakéhosi Endreewa. Po asi 5 minutách tupého stání uprostřed lesa přišel hubený, menší kluk s černými vlasy hozenými na levo. Vypadal přívětivě tak Em neváhala a zeptala se ,,Ty jsi Endreew?“ kluk hned odpověděl ,,Jo, a ty budeš asi ta Em, co?“řekl mile. ,,Jojo, to jsem já.“ odvětila. Oba tam chvilku stáli a vyměňovali si zkoumavé pohledy. ,,Tak půjdeme? Za hodinu je uvítací ceremoniál a věř mi že ten propásnout nechceš!“ řekl s vyceněnýma zubama. ,,Tak honem.“ řekla nadšeně Em. ,,Jinak já jsem Endreew, ale všichni mi říkají Dreew nabo Endy. Jsem sirotek a jdu do prvního ročníku, ostatně stejně jako ty.“ dořekl zaujatě. ,,Jo, aha. Já jsem Emílie, ale všichni mi říkají Em. Jsem taky sirotek.“ odvětila.
Po 20 minutách se dostali k obrovskému sídlu. Vypadalo to jako zámek. Em se mohla vynakoukat, zírala okolo sebe tak dlouho že jí musel Endreew šťouchnout do ramena aby se probrala. ,,Hej, Em jsi tu?“ zasmál se. ,,Pochybuju.“ odvětila se smíchem Em. ,, Musíš si převzít věci a ubytovat se. Pokoje jsou v jiné části akademie. Tak abysme to stihli.“ Em vůbec netušila co Dreew říkal, protože se nemohla nabažit tak krásného výhledu na akademii. Byla osvícena raním sluncem které se lesklo ve věžičkách jako zrcátka. Okolo ní byl obrovský leso-park, který předčil všechna její očekávání. Z obrovské třešně vysela houpačka na které se houpala dítka. ,,Netušila jsem že může být hezčí místo.“ řekla s pusou dokořán. Přitom šla a šla, až se dostali k obrovitánským dveřím kde stála žena. Vypasená, ale vypadala mile. ,,Zdravím, ty budeš Emílie že?“ řekla paní mile. ,,Ano, to jsem já.“ řekla zkoumavě Em. ,,Tak to tě někdo čeká v ředitelně.“ řekla. Em si až teď uvědomila že uvidí matku, po 13 letech. ,,Ano?“ jásala. ,,Ano!“řekla průvodčí.
Když procházela vstupní halou tak málem spadla na kolena. ,,Ten strop a..a ty dekorace, jak je tato akademie stará?“ zeptala se průvodčí. ,, 360 let. Tento rok se slaví výročí. Hostiny a slavnosti.“ řekla s vytřeštěnýma očima paní.